Autor: Scott Jurek
Orig.název: Eat and run
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2013
Již téměř dvě desetiletí je Scott Jurek hvězdou – a miláčkem publika – v extrémně náročném, ale stále populárnějším sportu – ultramaratonu. V roce 1999 jako naprosto neznámý závodník zvítězil v závodě Western States Endurance Run, stomílové trati vedoucí kalifornským pohořím Sierra Nevada. V tomto závodě zvítězil sedmkrát v řadě a stanovil při tom traťový rekord. Dvakrát vyhrál Badwater Ultramarathon, 217 km dlouhou cestu Údolím smrti. Nedávno vytvořil americký rekord v běhu na 24 hodin – urazil 266 km, téměř šest a půl maratonu za jediný den. A byl jedním z elitních sportovců, kteří jeli do Mexika běhat s indiánským kmenem Tarahumarů, o čemž pojednává bestseller Zrozeni k běhu. Jurek dosáhl neuvěřitelných úspěchů, a to vše pouze při veganském stravování.
Po návratu z Ameriky jsem strávila jeden víkend u rodičů mého přítele a protože jeho brácha pravidelně běhá a snaží se žít zdravě, zakoupil si tuto knihu. Samozřejmě, že se mi s ní hned pochlubil, ví, že knihy mám ráda a že taky běhám, stravuju se zdravě atd. (jop, jsme tím celá rodina posedlá). Po přečtení anotace a rychlém skimování knihy jsem byla prostě nadšená a rychle se dala do čtení - měla jsem na to pouze 2 dny! A podařilo se....
Jez a běhej je autobiografické vyprávění Scotta Jurka o přípravě a následném běhání těch nejznámějších ultramaratonů (Western States, Spartathlon, atd.) V každé kapitole Scott popisuje zážitky jednoho závodu, kterého se účastnil. Dozvídáme se, co ho k účasti na závodech na tak neuvěřitelné dlouhé vzdálenosti vede - mimochodem, ultramaratony mají převážně přes 200 km (blázen, viďte?) a jak se postupně měnil jeho způsob stravování. Nevím, jak vy, ale já zbožňuju, když jsou do autobiografických románů vloženy i fotky a tato nebyla výjimkou. Ke každé fotce jsou napsané zajímavé komentáře, nad kterými jsem občas opravdu kroutila hlavou. Za velké plus také považuji recepty nacházející se na konci každé kapitoly a také tipy, jak zlepšit svůj běh.
Kniha se četla opravdu sama. Nejdříve jsem se bála, že mě budou popisy závodů nudit, ale Scott dokázal napsat opravdu čtivý, strhující životní příběh, kde skvěle a především lidsky vyjadřuje a popisuje svoje pocity nejen ze závodů, ale také z navázaných přátelství, lásky a hlavně rodiny, která pro něj měla v jeho cestě za ultramatony mimořádný význam.
Čtení mě prostě a jednoduše bavilo a hodnotím ji na 5 bodů z možných, přestože ve mně v mnohém vyvolávala jakýsi paradox - jak dokáže někdo na jednu stranu žít zdravě a na druhou stranu své tělo "ničit" závody na tak dlouhé tratě? Při čtení se totiž dozvíte, jak náročné a někdy až smrtelné je běhat takové závody. Naopak mě svým vyprávěním Scott utvrdil v tom, že má smysl o své tělo pečovat a že stojí za to překročit hranice svých možností, vyjít z komfortní zóny a nebát se vyzkoušet něco nového.
Rozhodně knihu doporučuji nejen těm, kteří aktivně běhají, sportují a žijí víceméně zdravě, ale i těm, kteří třeba o běhání teprve přemýšlí.



0 komentářů:
Okomentovat